Na hry nemám čas. To když jsem byl malej, to jsem klidně pařil desítky hodin. Doom, Duken, Warcraft 2, Duna, Shadow Warrior nebo Atomix, Goblins, Golden Axe, Alladin... to byly časy. Kámošův táta byl jedinej, kdo dokázal dohrát UFO. Z časáku jsme luštili postup jak v Isharu projít poslední dungeon a hot-seat u HOMAM2? To nejde zapomenout... Ale ta doba už je pryč. Nebo ne?
Kolik to má těch Gé?
Potraviny mají éčka, před pár dekádami lidé sbírali céčka, na vejšce zas málokdo hraje na áčka, no a nám pak zbývají jen samé kvalitní významy písmene „G“. Good Games Gaming Club - tato čtyři slova reprezentují hlavní motivy k organizování veřejných akcí. Jak už máme v názvu: „Dobří lidé, dobré hry a pohodová akce... “
(1&2) „Good Games“ odkazuje ke kvalitním hrám, často opepřeným trochou nostalgie a vzpomínek na útlé dětství. Hry, pro které máme ve vzpomínkách a v srdci zvláštní místo, jsou předmětem GGGC. Nemusí být ani nové, ani staré, ani regulérně uznávané jako nejlepší hry v historii. Někdy to jsou neznámá díla, bizarního obsahu či ovládání, někdy zase legendární pecky či jednoduše jedny z prvních her, ke kterým se vztahují naše první herní zážitky.
(3) „Gaming“ zdůrazňuje nejdůležitější náplň našich srazů - samotné hraní, na které je stále méně a méně času. Proto organizujeme akce GGGC, které jsou zkondenzovaným herním zážitkem, netradičním večerním ekvivalentem „zajdeme na jedno“ a v neposlední řadě společným setkáním zájemců o digitální hry, historii PC her a konzolí.
(4) „Club“ pak znamená, že nejsme uzavřená skupina, ale otevřená komunita lidí, kteří se chtějí setkat, povídat o starých a nových hrách, hrát a soupeřit, zkoumat a objevovat historii počítačových či konzolových her nebo jen posedět u kvalitního piva/vína a sledovat, jak v rohu soupeří Kabal se Smokem, v okně se odráží projekce turnaje ve Street of Rage 2 a vpravo někdo neznámý představuje starou konzoli SNES a na ní pouští bůhvíkolikátý díl Castlevanie.
A co to teda je to dží dží dží sí? To budeme slintat nad nefunkčníma gamepadama, zatuchajícíma konzolema, naříkat nad business-oriented modelem herního průmyslu a nad przněním dobrých herních sérií přechodem na FPS nebo casual žánr...?
Něco takového, ale trochu zábavněji.
